Den

je to chůze do školy a dýchání zplodin,

aut, motorek a komínů,

v množství nemenším do kmínů.

Den nejde rukou nahmatat,

nejde naň ni hlínu napatlat,

nemůžeš bez něj být,

či chtěl bys snad ve tmě žít?

Den, to je světlo, teplo a vzduch,

škodlivé zplodiny, to je puch.

Žijem ho naplno,či s nudou zas,

čas se už krátí jak v větru vlas,

krátí se až celý zhyne,

proč´s ho tak promarnil můj milý syne?

Den už nám končí,ty´s stále tu,

a slunce západ počíná v rozkvětu,

hra barev na nebi tančí tam,

a další den končí zas sám.